Můj příběh, text ze září 2003
Bylo mi tehdy 13 roků. Začal jsem chodit do kostela na přípravu na první svaté přijímání. Bylo to období, kdy jsem uvěřil v Boha. Větu toho kněze, který nás připravoval „Bůh tě má rád“, slyším dodneška. Ale teď k tématu. Na tu přípravu spolu se mnou chodily holky, které měly převážně 7-9 roků. Už tehdy jsem cítil, že na mě působí jaksi jiným způsobem, a že mým vrstevníkům se asi líbí jiná věková kategorie.
Nejsem schopen si uvědomit, zda-li se mi malé holky líbily i dříve. Akorát si vzpomínám, když jsme doma uvažovali o adopci nějakého dítěte, mohlo mi být tak 9 nebo 10 roků, jednoznačně jsem chtěl holčičku a možná už tehdy ta představa, že bychom doma měli holčičku, byla pro mě něčím, co mě velmi lákalo, na co bych se moc těšil. Jinak těžko říct, kde se ve mně pedofilní stránka osobnosti vzala, kde a v čem jsou její počátky.
Je docela pravděpodobně, že v té době jsem „koukal“ i po jedné či vícero spolužačkách ve škole, předtím ve 3. a ve 4. třídě jsem byl zamilovaný do naší paní učitelky…
Čas šel pak dál, často jsem chodil do kostela. Tehdy u nás působil jistý kněz, jeden z nejlepších. Byl to také můj první kandidát z kněží, kterému jsem chtěl o své pedofilii říct a v září 2003 také řekl. Tehdy jsem dokonce i já sám uvažoval o kněžství, i z toho důvodu, že bych mohl kolem sebe mít děti… Pamatuju si, jednou, ve dveřích sakristie, ten kněz se bavil s nějakou asi maminkou, a úplně krásně ho tam objala malá holka, řekl bych dcera té paní, se kterou mluvil. Už tehdy, a to mě mohlo být tak 16 roků, jsem tomu knězi moc záviděl. Bylo to krásné.
Na škole (ve třídě) jsem byl tak nějak známý tím, že „jsem na mladší“. Byla to pravda. Když mi bylo 17, najednou šly u mě holky do popředí (já říkám, že jsem se o ně začal profesionálně zajímat). Líbily se mi skoro všechny, ale nejvíc stejně holky z primy nebo ze sekundy (tedy kategorie 11-13 roků). Tehdy jsem se taky do dvou třináctiletých zamiloval, jedna z nich i do mně, potom jsem se zamiloval do jedné o rok mladší, než jsem já. Nu, řekl bych, že to není nic zvláštního, když se 17tiletý kluk zamiluje do 13tileté holky.
Bohužel ne všichni pedofilové mají to štěstí, že na ně starší holky působí. Většinou máme problém najít nějakou životní partnerku. Žijeme spíš ve světě dětí než ve světě dospělých. Šanci máme snad jen u těch žen a dívek, které mají rády děti a pro které je jednou z priorit vlastní rodina. Diskotéky, pařby apod. mám za to, že nejsou nějak zvlášť oblíbené a vyhledáváné. Neodehrává se tam nic, co by člověka aspoň trochu vnitřně naplnilo.
Teďka bych se s vámi rád podělil o pár zážitků, které promluvily do mé soukromé historie, které mi utkvěly v paměti a rád na ně vzpomínám:
V paměti mi utkvěl následující zážitek z mých 17ti let. Byli jsme na návštěvě u známých. Tehdy u nich byla ještě další návštěva, nějaká rodina se dvěma malýma holkama (6 a 8 roků?) a jedním asi 13tiletým chalanem. Už si nepamatuju, jak jsem se s těma holkama seznámil, zvláště s tou starší. Ten chalan, když se přišla Lenka rodičů na něco zeptat, utrousil poznámku, že balím malé holky. Na to Lenka reagovala, že to je teda pěkná blbost. Byla pořád se mnou, pořád si se mnou povídala, vodila mě za ruku, dokonce mě zavedla do dětského pokoje a chtěla, abychom byli sami. Já jsem nechápal, tehdy jsem jí říkal, že to snad ani není třeba. Skoro bych řekl, že se do mě zamilovala (je zajímavé, když se dítě zamiluje do "dospělého" člověka, tak to nic zvláštního není…) Slíbila mi, že mi dá fotku, kterou na té návštěvě vyfotili na její přání a na které jsme jenom my dva. Tehdy jsem ale doopravdy nic nevnímal, nevěděl jsem, proč je mi s ní dobře. Pak jsme už museli odejít. Byl jsem z celé té návštěvy trochu vedle, nedával jsem tomu však nějakou větší důležitost, časem jsem na tuto událost úplně zapomněl. Plynul čas, a najednou mě před kostelem zdraví nějaká malá holka a říká: „Tady máš tu fotku“. Rozloučila se a odešla. V ruce mi zůstala obálka a byl jsem v mírném šoku. „Jakou fotku?“ Prý „tady máš TU fotku“, ale já jsem si žádné vědom nebyl. Podíval jsem se do obálky, vytáhl fotku a v tom jsem si vzpomněl na tu návštěvu a na to, že ona mi dokonce slíbila fotku. Myslela na to dokonce víc, než já, vždyť já jsem úplně zapomněl! Připadlo mi to tehdy krásné, jenže to bylo asi tak všechno. Dneska by to asi vypadalo úplně jinak. Teď zpětně mě akorát mrzí, že ta holka se ve mně jistým způsobem vzhlížela, ovšem já jsem si v podstatě vůbec, absolutně vůbec nebyl vědom její pozornosti (o tom jsme mimojiné o prázdninách mluvili s její babičkou). To mě moc mrzí. Mohla to být třeba moje kamarádka, ona chtěla mít takového kamaráda, ale svou indiferencí k ní jsem ji možná trochu zklamal. Dneska ani nevím, kde mi ta fotka doma leží.
Čím byla moje indiference tehdy způsobená? Tak především tím, že se mi líbily malé holky a tuto skutečnost jsem se snažil v sobě potlačovat. „Přeci nejsem pedofil,“ mi dlelo v mozku. Tehdy jsem to o sobě nevěděl, ono, chvíli to trvá, než člověk pozná, co je zač, než odhalí a integruje svou osobnost. Dnes mám za to, že tehdejší indiference nebyla dobrá. Jenže na tom dneska už nic nezměním. Lenka má dnes 12 roků a já jí v podstatě neznám.
Už tehdy ta Lenka na mě jistým způsobem působila. Byl jsem jí uchvácen, i když jsem to pak perfektně dokázal potlačit. Jenže tehdy jsem nevěděl, stejně jako na tom prvním svatém přijímání, co má to, že se mi přímo ukrutně líbí malé holky, za příčinu.
Dle mé definice, pedofil je člověk, kterému se na světě ze všeho nejvíc líbí děti. Nevím, třeba existuje člověk „nepedofil“, kterému se takto líbí děti, neznám všechny lidi na světě, takže možnost, že takový člověk není pedofil, musím připustit. Leč přesto nevěřím, že takový člověk existuje.
Pokud se ti líbí malé holky (tedy děti všeobecně) víc, než si myslíš, že je z hlediska naší společnosti zdrávo, nevěš hlavu. Nejsi úchyl! Jsi člověk, který vidí krásu tam, kde jiní nevidí třeba vůbec nic, kde někteří vidí dokonce něco podřadného, co musí za každou cenu poslouchat, co jenom zlobí apod. Obdivuj a vnímej tu ohromnou krásu, nevinnost, dětskou spontánnost! (A děkuj za ni Bohu.)
Na světě je spousta krásných věcí a každému se líbí něco jiného. „Každá věc má svou krásu. Ale ne každý ji vidí,“ řekl Konfucius. Každý člověk je nadšen pro jinou věc. Jeden spatřuje největší krásu v nákladních autech, jiný je úplně „hotový“ ze zvířat, z rostlin, jiný je naprosto zaujat železnicí nebo Pánem prstenů. Každý z nich je pak pro ostatní lidi jakýmsi „bláznem“, protože ten druhý nedokáže pochopit, co na tom nákladním autě může vidět, vždyť jenom hučí, na silnici zavazí…, nebo na Pánovi prstenů (osobně znám člověka, který ho zná úplně nazpaměť, v kině ho viděl snad 10x, kolikrát na počítači - to se ani spočítat nedá). Člověk by si řekl: „blázen“. V tomto smyslu je každý člověk bláznem, protože každému se líbí něco jiného tak moc, že to druhý není schopen pochopit. Bohužel, to, že se někomu líbí kamiony, se přejde bez povšimnutí, avšak jakmile by někdo řekl, že se mu líbí třeba malé holčičky, hned to vzbudí pozornost a přinejmenším podezření. Ano, je pravda, že kamion nelze sexuálně zneužít. Ale o tom pedofilie není.
Osobně se mi líbí nejvíc holky v rozmezí 3 – 13 let. Samozřejmě, jakákoliv rozpětí tohoto druhu jsou čistě subjektivní a každý má toto rozpětí jiné. Někdo 7-12, někdo 0-4, někdo 5-10, prostě nikde není stanoveno, jak by to mělo být. Stejně tak heterosexuálové budou mít svoje rozpětí, a zase je jedno, jestli je to 13-25, nebo 45-60, prostě na tom vůbec nezáleží. Záleží na něčem úplně jiném.