Pro ni

Deset tisíc světelných let

vzdáleni jsme od sebe,

čas je pro nás jak velká zeď,

co dělí mne teď od tebe.

Tolik dnů a tolik nocí

myslím jenom na tebe,

moje malá velká lásko,

až to v duši zazebe.

Chtěl bych hladit tvoje vlásky,

dívat se ti do očí,

chci se napít z tvojí krásy,

až svět se semnou, až se semnou zatočí.

Tvoje rty ti anděl barvil

barvou z růží růžovou,

hvězdný prach ti vlásky změnil

na svatozář nevinnou.

Hodně cest a křižovatek

před tebou je naštěstí,

nechci být však jednou ze zkratek

co připraví tě o dětství.

Z velké dálky zamáváš mi,

potom zmizíš na věky,

svět se změní k nepoznání,

já budu zde a tam ty...

© Artem_is 2003 ([email protected]) Všechna práva vyhrazena - šíření pouze se souhlasem autora.