Loučení

A pak ti potají zamávám na rozloučenou,

slzu si utřu, snad abys to neviděla.

Chceš skrýt svůj smutek, vidím tě uplakanou,

přání mám, aby jsi nikdy už nebrečela.

Ale, no tak už nebreč, prosím tě, nech toho, nebul

rád tě mít budu dál, i když teď odjedeš pryč.

Ty jsi má malá a já budu dál jen tvůj,

vždyť ty jsi mi dala od svého srdíčka klíč.

Chtěl bych tě po čase zas vidět, má malá Verčo,

a do ouška chtěl bych ti zas něco pošeptat.

Něco něžného, milého - no prostě něco,

abych zas viděl, jak umíš se překrásně smát.

Už těším se na tebe, že spatřím tě zase,

budem si povídat a držet se za ruce.

Chtěl bych se naučit putovat v čase,

abych tě mohl vidět dřív než po čtvrt roce.

Poslední pohledy, poslední objetí navždy

vrývám si do hlavy, tyhle ty okamžiky.

Proč musíš odcházet tak jako každý,

jak budu žít dál, bez svojí Euridiky?

© Artem_is 2003 ([email protected]) Všechna práva vyhrazena - šíření pouze se souhlasem autora.