Kompletní sada článků v tištěné verzi MF DNES ze Soboty 10.11.2007: ========================================================================== 10.11.2007 - strana 1 Jsem pedofil, přiznává učitel Praha - Petr je sedmadvacetiletý muž. Křesťan. Učitel. A pedofil. Ve dvaadvaceti letech se zamiloval do desetileté Klárky. O pět let později do jedenáctileté Alžběty. S oběma se kamarádí. Dušuje se, že nevinně. Myšleno fyzicky. V představách vždy tak zdrženlivý není. Ale i tím se prý trápí. Pod podmínkou anonymity se sešel s redaktorkou MF DNES. Rozhodl se poodkrýt svůj osobní život, aby ukázal, že "nelze položit rovnítko mezi pedofily a znásilňovače dětí". Jeho slova potvrzují i sexuologové a psychologové. "Strach z pedofilů je trochu přehnaný. V osmdesáti procentech případů, kdy je dítě zneužíváno nebo týráno, to má na svědomí rodič nebo jiný příbuzný," říká psycholožka Jana Procházková, která přednáší budoucím pedagogům na univerzitě a zabývá se týranými dětmi. Petr patří do křesťanské komunity kolem fary ve svém městě. Stejně jako obě jeho dětské přítelkyně. Někdy se prý diví, jak si jejich rodiče vysvětlují, že s děvčaty tráví tolik času, chodí s nimi ven, na výlety. Nejspíš si s tím podle něho starosti nedělají, protože dívky jsou s ním rády. Sám by prý byl jako rodič podezřívavější. "Ale Klárka, ta starší, to má v rodině trochu pochroumané, rodiče se o ni moc nestarají, myslím, že se na mě trochu upnula," míní Petr. "Její štěstí a blaho má vždycky přednost před mým. Nesmím zasahovat do dětského světa něčím, co by jej narušovalo," vysvětluje Petr. (Viz Jsem pedofil... str. A4) LENKA NEJEZCHLEBOVÁ ========================================================================== ========================================================================== 10.11.2007 - strana 2 Pedofil, to není zrovna výhra Zápisník reportérky Učitel-pedofil. Poprvé se ozval, když v e-mailu reagoval na rozhovor Michaely Jílkové se sexuologem Petrem Weissem v našich novinách. Prý ho potěšilo, že se MF DNES tématu pedofilie věnuje seriózně. "Jsem pedofil. Není to zrovna výhra," pokračoval jeho dopis. Psal otevřeně a rozumně o své deviaci a životě. Začala jsem si s ním psát. Přes e-mail, přes internetovou komunikaci ICQ. Požádala jsem ho o rozhovor. Petr (říkejme mu tak) o něj stál. Ale písemný. Osobního setkání se bál. "Je to strašné riziko. Můžete mě vyfotit. Kde vezmu jistotu, že mě nenatočíte skrytou kamerou? Měla byste mě v hrsti," psal mi. Netlačila jsem na něj. Jenže e-mailový anonymní rozhovor by postrádal věrohodnost. Alespoň já bych měla znát jeho identitu. Nakonec kývl. Překonal strach a přijel do Prahy. Vzala jsem ho k sobě domů. Kavárna ani hospoda nepřipadala pro tak osobní téma v úvahu. Nervózní jsme byli oba. Udělala jsem nám snídani a pak jsme si sedm hodin povídali. Pochopila jsem, co takový člověk prožívá. Že tito lidé nejsou vždy jen zrůdy a zločinci, můžete se přesvědčit i vy na str. 4. O autorovi| Lenka Nejezchlebová, reportérka MF DNES Lenka Nejezchlebová ========================================================================== ========================================================================== 10.11.2007 - strana 4 Jsem pedofil a učím Mladý muž vypráví MF DNES, jak se snaží žít se svou úchylkou a neublížit Praha - Když studoval pedagogickou fakultu, zamiloval se do jedenáctileté Klárky. Na internetu si potvrdil, že je pedofil. "Zjistil jsem, že v tom nejsem sám. A smířil jsem se s faktem, že se mi líbí holčičky a holky od čtyř do dvanácti let a asi to nebude jinak," vypráví tiše a trochu nervózně sedmadvacetiletý muž. V současnosti učí na druhém stupni základní školy. "Krotím se, abych nedal nepřiměřeně najevo, že se mi některé holky líbí, a abych jim jen proto nedával lepší známky. To ale řeší i učitelé, kteří pedofilové nejsou," míní. Odmítá, že by byl "rizikový" učitel. "Chtěl bych, aby mě lidé soudili podle skutků, ne podle orientace, která je obecně špatně chápána jako ubližování dětem." Nesmím narušit dětský svět Na monitoru počítače mi ukazuje fotky svých lásek. "Samozřejmě se dětí dotýkám. Když k vám přijde dítě a bude vás chtít obejmout, co uděláte? Podstatný je motiv. Nesmí být veden sobeckým cílem se sexuálně vzrušit. To považuji za zneužití," říká. "Láska přece znamená, že chceme, aby milovaný člověk byl šťastný. Její štěstí musí mít přednost před mým. Nesmím zasahovat do jejich dětského světa něčím, co by jen narušovalo," zdůrazňuje. Petr je hluboce věřící člověk. Pere se proto nejen s tím, aby zůstal sexuálně zdrženlivý a neublížil, ale bojuje prý i s "hříšností" svých myšlenek. "I zlá myšlenka, ve které dobrovolně setrvávám, je hřích," říká. Má prý štěstí. Nemá silný sexuální pud. Když přece potřebuje dát průchod touhám, masturbuje. "Není mi zrovna dobře, když si při tom představuju dívku, kterou osobně znám. Tím ji zneužívám, byť v myšlenkách. A můj vztah k ní se tak může pokřivit. Někdy se proto raději vybiju nad obrázkem neznámého dítěte," přiznává. Pornografie je menší zlo Brouzdáme po internetu. Petr mě na moje přání vede na oblíbené stránky. Zhluboka se nadechnu, bojím se, co tam uvidím. "Nebojte, já opravdu nevyhledávám žádné skutečné dětské porno," snaží se mě uklidnit Petr. Ale přiznává, že sám už je několikrát viděl. Otevře stránky úplně obyčejných snímků dětí. Při hře, na výletě, se zmrzlinou. "Tyhle stránky mám, když se chci zasnít," říká. Na dalších stránkách jsou dívenky zhruba od šesti do třinácti let v prádle nebo plavkách. A pózují. A mnohdy velmi vyzývavě. "Tohle už se mi nelíbí. Divím se, že někde takové fotky vznikají, a to legálně. Ale vzruší mě. Nabízí možnost, kdy můžu vybít sexuální napětí, aniž bych si musel představovat děti, které znám," svěřuje se Petr. Výrobu a distribuci dětské pornografie odsuzuje. "Komu však škodí člověk, který sedí doma u počítače a takovou pornografii si stáhne, už ji nebude šířit? V tomto případě ji považuji za menší zlo. Oč bude společnost čistší a lepší, když zavřeme pedofily za to, že takové obrázky mají?" ptá se řečnicky. Osobně poznal sedm "kolegů", jak říká. S jedním teď řeší jeho problémy se sebeovládáním. "Půjdeme spolu za psychologem, kterému důvěřuji. Musí s tím něco dělat," říká Petr. Dal prý svému známému ultimátum. Pokud nezačne chodit za odborníky a znovu selže, pak ho prý udá na policii. Pedofilům, které zná, věří. "Ale na druhou stranu znám z internetu takové, ze kterých mi je špatně už na dálku. Zdá se mi, že jim chybí cit pro dětský svět. Už jejich dvojsmysly o dětech jsou opravdu nechutné," dodává. Sedala mi na klín Se svou deviací se svěřil mámě, která pak čekala v naději, že z toho její syn "vyroste". Začíná chápat, že ne. Svěřil se i dvěma přítelkyním, zralým ženám, matkám několika dětí. "Reakce přišly až za nějaký čas. Obě pozitivní. Jedna z nich mi po měsíci řekla: Jakékoliv dítě současné i budoucí bych ti svěřila s ledovým klidem." Není to riskantní? Jak Petr ví, že neselže? "Nikdo vám nezaručí, že vás nezabije sekerou. Ale věřím, že to neudělám. Vůbec nepiju alkohol, abych vyloučil riziko, že se něčeho dopustím pod jeho vlivem," říká Petr. Odmlčí se. Možná zaplul někam do svého svědomí. Ke chvílím největšího pokušení. "Klárka mi někdy sedala na klín, opírala se o mě, chtěla hladit... A já nevěděl, co mám dělat. Vzrušovalo mě to. Nevěděl jsem, co s rukama, bál jsem se, abych jí nějak neublížil, aby jí doteky nebyly nepříjemné." Učitele se ptejte ve středu 14. 11. od 13.00 na www.idnes.cz/ucitel *** Co radí odbornice Když se rodič doslechne, že jeho dítě učí pedofil - Neměl by posuzovat drby, ale jak se učitel chová k dětem. - Má-li podezření, že se děje něco nepatřičného, musí to začít hned řešit: kontaktovat ředitele školy, policii. - Učitel pedofil by neměl být strašák, dítěti může ublížit i "normální" učitel - třeba ponižováním. - Děti jsou zneužívány v osmdesáti procentech rodiči nebo příbuznými, nikoliv deviantní osobou. Týrání je dlouhodobé, nikoliv jednorázové. Zdroj: Psycholožka Jana Procházková z pražské pedagogické fakulty, která se specializuje na zneužívané děti. LENKA NEJEZCHLEBOVÁ